Pražský komorní balet má své počátky v 60. letech 20. století.
Soubor Studio Balet Praha (později jen Balet Praha) byl založen roku 1964. U jeho zrodu stáli Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut. Vznik tohoto souboru znamenal velký zlom ve vývoji tehdy ještě československého baletu. Jeho posláním bylo experimentovat a vyzkoušet, co při velkých divadelních domech nebylo možné, dokonce ani myslitelné. Přes veškeré úspěchy a ocenění nezískal soubor stálou podporu a zázemí. Domácí činnost byla omezena na minimum, převážně se hrálo v zahraničí.

Nakonec přijala většina členů souboru spolu s Pavlem Šmokem angažmá v Basler Theater ve Švýcarsku (1970-1973). Po této krátké, ale úspěšné pauze následoval krok zpět. V komunistických poměrech, o výborného choreografa, který se vrátil ze zahraničí, nikdo nestál. Trvalo dva roky, než se Pavlu Šmokovi povedlo oživit základní ideu Baletu Praha a vystoupit 19. listopadu 1975 v divadle Rokoko pod názvem Pražský komorní balet.

Jako baletní soubor divadla Rokoko byl zařazen pod Městská divadla pražská, v letech 1980-1982 přešel soubor na „volnou nohu“ a o zprostředkování se staralo Středočeské kulturní středisko (Jiří Opěla), pak fungoval PKB pod Českým hudebním fondem a nakonec i Pragokoncertem. Po převratu v roce 1989 byl součástí Českého uměleckého studia, jeden jediný rok 1994 se těšil z přímé podpory Ministerstvy kultury ČR a od roku 1995 se stal samostatným.

Na malou chvíli (1998-2001) vystřídal Pavla Šmoka v uměleckém vedení souboru Libor Vaculík. I na pozici manažera souboru se v letech 1999-2001 objevil místo Jiřího Opěly Antonín Schneider. Soubor si v té době pod názvem Balet Praha prošel velkou existenční krizí, až byl nakonec přičleněn ke Státní opeře Praha s nadějí, že konečně nalezne stálou „střechu nad hlavou“. Nový umělecký šéf baletu SOP Pavel Ďumbala však neměl zájem o pokračování a budování moderního tanečního souboru, čímž došlo k nečekaným změnám při dalším formování a vývoji souboru. V důsledku těchto nechtěných událostí všichni původní tanečníci PKB odešli.

Pražský komorní balet se tak od roku 2007 opět ocitl bez stálé domácí scény a jakékoli pravidelné finanční podpory. Většina tanečníků však pokračovala s choreografkou Lucií Holánkovou v připravování nových komorních večerů a v zájezdové činnosti ve spolupráci s manažerkou souboru Ladislavou Jandovou. Pavel Šmok toto úsilí posvětil předáním ochranné známky Pražský komorní balet Pavla Šmoka do rukou Lucie Holánkové a popřál nově konstituovanému souboru ZLOM VAZ!!!

www.balet-praha.cz

Přední česká sopranistka, sólistka opery Národního divadla v Praze, představitelka nové mladé nastupující generace operních pěvců.  Původně vystudovala klavír na Pražské konzervatoři, od svých dvaceti let se však věnuje opernímu zpěvu a to pod vedením prof. Jiřího Kotouče a americké sopranistky Nancy Henninger. V roce 2004 se stala finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, kde dostala cenu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V roce 2008 získala prestižní Hlavní cenu v Mezinárodní pěvecké soutěži Barbary Hendricks ve Štrasburku.

V sezoně 2005/2006 byla členkou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila především role Noriny (Donizetti – Don Pasquale) a Fiordiligi (Mozart – Cosi fan tutte). Od sezony 2006/2007 je sólistkou opery Národního divadla v Praze.  Zde k již nastudovaným úlohám přidala další významné role světového operního repertoáru: Violettu (Verdi – La traviata), Adinu (Donizetti – Nápoj lásky), Antonii (Offenbach – Hoffmannovy povídky) Donnu Elvíru a Donnu Annu (Mozart – Don Giovanni), Susannu (Mozart – Le nozze di Figaro), Paminu (Mozart – Die Zauberflöte) aj. Na scéně Národního divadla vystoupila i v českých operních dílech, např. jako Barče ve Smetanově Hubičce, Esmeralda v Prodané nevěstě, nebo Despinio v Řeckých pašijích B. Martinů. Hostuje i na dalších českých scénách, a to ve Státní opeře Praha, v Národním divadle Brno, v NDM Ostrava,  v Českých Budějovicích, ve SND Bratislava..

Zahraničnímu opernímu publiku se s úspěchem představila v rolích Susanny a Paminy na turné v Japonsku, jako Violetta vystupovala v německém Regensburgu a Mannheimu. V lednu 2010 debutovala ve Finské národní opeře v roli Markétky v Gounodově Faustu. Ve francouzském Caen, Rennes, v Lucemburku a v L’Opéra Royal de Versailles ztvárnila roli Armidy v opeře Rinaldo (Händel).

Koncertně vystupuje mj. s Českou filharmonií, PKF, PKO, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dalšími. Z významných dirigentů, s nimiž spolupracovala, lze jmenovat Jiřího Bělohlávka, Jiřího Kouta, Ashera Fishe, Michela Schwierczewského, Ondreje Lenárda, Charlese Olivieri Munroeho nebo Enrica Dovica a Kari Tikka.. Koncertovala v mnoha evropských zemích (např. Španělsko, Polsko, Německo, Holandsko, Francie), v Japonsku, Vietnamu, Taiwanu, Bruneji, Koreji, Malaysii,Thaisku..

Významnou součást jejího uměleckého působení tvoří barokní hudba, především ve spolupráci se soubory Capella Regia Praha, Collegium Marianum, Collegium 1704 a Camerata Nova. V rámci Mezinárodního hudebního festival Pražské jaro 2004 vystupovala jako Primislao v barokním pasticciu Praga nascente da Libussa e Primislao. V roce 2006 vytvořila titulní roli v Händelově opeře Alcina pro festival ve Valticích a na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově zpívala Serpinu v La serva padrona. Dále vystoupila jako Angelica (Vivaldi – Orlando furioso) a Agenore (Bononcini – Astarto).

Přední česká mezzosopranistka Andrea Kalivodová se narodila v Kroměříži (1977). Svoje dětství a mládí ovšem prožila v Brně, kde absolvovala konzervatoř (u prof. Jarmily Janíčkové) a zaznamenala svoje první výrazné pěvecké úspěchy - stala se například absolutní vítězkou celostátní soutěže českých konzervatoří v Pardubicích v pěveckém oboru (1998). Dále pokračovala ve studiu na Hudební akademii múzických umění v Praze (prof. Naděžda Kniplová).

Při studiu se pravidelně zúčastňovala mezinárodních mistrovských kurzů, vždy u špičkových pedagogů a uměleckých osobností (Ralf Düring, Franz Lukasowski, Alexe Gall, Eva Blahová, Fabio Luissi, Otto Schenk a dalších). Nakonec se rozhodla pro nabízenou stáž na Universität für Musik und Darstellende Kunst Wien a strávila rok ve Vídni. Pěvecké i zahraniční studium vedlo mladou umělkyni k pěveckým soutěžím, často se stala jejich laureátkou. Velký úspěch zaznamenala například v roce 2001 v Londýně, kde získala jako mladý talent první cenu nadace Emy Destinové na mezinárodní pěvecké soutěži The Anglo-czechoslovac trust a byla pozvána na koncert mladých nadějných pěvců přímo do londýnské Covent Garden, kde debutovala s velkým úspěchem. Stala se rovněž semifinalistkou Belvedere International Singing Competition ve Vídni. Z českých soutěží se zúčastnila například mezinárodní pěvecké soutěže v Českých Budějovicích, kde v květnu 2000 zvítězila v kategorii A, v roce 2003 se potom stala držitelkou třetí ceny mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v písňovém oboru, následovala i mnohá další ocenění.

Již v dobách svých studií začala hostovat a spolupracovat s našimi předními operními divadelními scénami. V roce 2001 stála poprvé na prknech Státní opery Praha v projektu Bušení do železné opony (soubor dvou oper Vladimíra Wimmera). V roce 2002 debutovala na prknech ostravského Národního divadla v roli Končakovny v opeře Knjaz Igor. Na podzim téhož roku pak absolvovala s produkcí Opera Praha velké turné s operou Xerxes. Pro tuto operu nastudovala roli Amástrys, se kterou pak s velkým úspěchem navštívila také Německo, Švýcarsko, Francii a Lucembursko.

V prosinci 2003 vystupovala se sólistou Metropolitní opery v New Yorku Leo Nuccim na koncertu na Žofíně. V červnu 2004 potom s úspěchem vystoupila na galakoncertě ke vstupu České republiky do EU ve velkém sále vídeňského Konzerthausu. Pravidelně koncertovala a koncertuje takřka v celé Evropě, několikrát také navštívila Japonsko, Koreu a USA. V roce 2005 se též zúčastnila evropského turné hvězd k 60. výročí konce druhé světové války - navštívila reprezentativní Bozarský palác v Bruselu či Kremelský koncertní palác v Moskvě.

Za svou dosavadní pěveckou kariéru se Andrea Kalivodová setkala s řadou předních českých i světových dirigentů (František Preisler, Leoš Svárovský, Jan Chalupecký, Vladimír Válek, Petr Vronský, Hilary Griffiths, Fabio Luisi, Enrico Dovico, John Keenan, Heiko Mathias Förster, Kaspar Zehnder a další), se kterými vždy s radostí spolupracovala.

Od roku 2002 vystupuje ve Státní opeře Praha a od roku 2003 zde působí jako sólistka. Zatím poslední rolí, kterou na své domovské scéně Andrea Kalivodová nastudovala, je poetická Dulcinea (režie Jiří Nekvasil, dirigent Heiko Mathias Förster). V dubnu 2008 se představila v roli Carmen v monumentálním provedení této slavné opery G. Bizeta v O2 Aréně v Praze. V tomto jedinečném nastudování Carmen vystoupila i v dalších městech Evropy (například v Budapešti, Mannheimu, Freiburgu).

V červenci 2009 vystupovala na otáčivém jevišti v Českém Krumlově v opeře Rusalka v roli Ježibaby. Inscenace vznikla pod režijním vedením Josefa Průdka, taktovky se ujal dirigent Metropolitní opery New York John Keenan. Andrea Kalivodová se také věnuje písňové tvorbě, v současné době vystupuje v pořadu Alma Mahler, její život a písně společně s klavíristkou Kristinou Kasíkovou a Valérií Zawadskou, která čte z autobiografie Almy Mahler. Andrea Kalivodová zavítala i do světa operety. V Hudebním divadle v Karlíně hostuje v nejslavnější operetě Oskara Nedbala, Polské krvi, v roli operní subrety Wandy. V rámci své koncertní činnosti absolvuje Andrea Kalivodová vystoupení po celé Evropě, Americe, Japonsku a dalších zemích.

www.kalivodova.cz

Narozen v roce 1976 v Pardubicích. V osmnácti letech byl přijat na pardubickou konzervatoř.

Studium ukončil v roce 1999 absolventským koncertem s Komorní filharmonií Pardubice pod vedením dirigenta Leoše Svárovského. V témže roce zahájil studium na VŠMU v Bratislavě ve třídě docenta Petera Mikuláše, kde ukončil třetí ročník bakalářskou zkouškou a v magisterském studiu pokračoval na AMU v Praze ve třídě profesora René Tučka.

Od roku 2004 je sólistou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde měl možnost nastudoval mnoho rolí. Harašta (Příhody lišky Bystroušky, L. Janáček), Moráles, Escamilo (Carmen, G. Bizet), doktor Malatesta (Don Pasquale, G. Donizetti), Guglielmo (Così fan tutte, W. A. Mozart), A. Ščelkalov (Boris Godunov, M. P. Mussorgskij) Hrabě Almaviva (Le nozze di Figaro, W. A: Mozart), Vladislav (Dalibor, B. Smetana) Lionel (Panna Orleanská, P. I. Čajkovkij), Marcello, (La bohema, G. Puccini), Figaro (Lazebník Sevilský, G. Rossini) a mnoho dalších.

Od roku 2003 je stálým hostem Státní opery Praha jako Collin, Rudolfo (La bohème, R. Leoncavallo), Grass (La Roulette, Zdeněk Merta), Lovec (Rusalka, A. Dvořák). V roce 2007 ztvárnil ve Státní opeře Ředitele a Policistu (Les mamelles de Tirésias, Francis Poulenc), kterou dirigoval G. Tourniaire a režíroval Pier Luigi Pizzi. Na stejné scéně je ho také možné vidět jako Lescauta (Manon Lescaut, G. Puccini).V roce 2008 nastudoval roly Úředníka (Smrt v Benátkách, B.Britten) a poté následoval Shaunard (La bohéma, G.Puccini)

Od roku 2008 je stálým hostem Národního divadla v Praze. Vystupuje zde jako Masetto (Don Giovanni), Papageno (Kouzelná flétna), Hrabě Almaviva (Le nozze di Figaro), Guglielmo (Cosi fan tutte, W.A. Mozart), Moráles (Carmen, G. Bizet), Šenkýř, Bůh syn Obchodník s olejem (Hry o Marii, B, Martinů) V sezóně 2010-2011 se stane členem operního souboru Národního divadla.

Spolupracuje s Komorní filharmonií Pardubice, Filharmonií Hradec Králové a s komorním orchestrem Syrinx. V roce 2001 nahrál pro Český rozhlas písňové cykly Sapientia I. Jiřího Temla a Bačovské piesne Eugena Suchoně. Spolupracuje s režisérem Jiřím Heřmanem. V roce 2004 zpíval v jeho režii roli Syna ve scénickém madrigalu Michala Nejtka Lamenti, s nímž společně reprezentovali českou kulturu na festivalu v Riu de Janeiru na podzim roku 2005. V témže roce, opět v režii J. Heřmana, nastudoval roli Převozníka v opeře Benjamina Brittena Curlew River, . Na konci roku 2005 spolupracoval s Agon Orchestra řízeným Petrem Kofroněm na české premiéře opery P. Glasse In The Penal Colony, která se uskutečnila v divadle Archa. Dále nastudoval roli Anděla hudby Israfela v nové opeře Lukáše Hurníka The Angels v rámci projektu Bouda III (letní scéna Národního divadla), která měla světovou premiéru 1. června 2006. V červenci 2006 vystoupil na mezinárodním hudebním festivalu Prague Proms ve Smetanově síni Obecního domu v Praze v díle Carla Orffa Carmina Burana pod vedením G. A. Gutiérreze. Na konci sezóny 2007 měl poprvé možnost hostovat v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde se představil jako Escamillo v opeře La tragédie de Carmen od autorů G. Bizeta – Petera Brooka – Jean-Clauda Carrière – Mariuse Constanta.

Na koncertech a operních představeních spolupracuje s významnými dirigenty jakými jsou J. Bělohlávek, T. Netopil, O Lenárd, O. Dohnányi, H.Griffis.

V průběhu studia absolvoval několik mezinárodních pěveckých kurzů, např. v letech 1996, 1998, 1999 kurzy v Karlových Varech pod vedením Andreje Kucharského a Magdalény Hajóssyové, v roce 1998 kurz v Piešťanech pod vedením Sergeje Kopčáka a v roce 2002 Sommerakademie Prag-Wien-Budapest pod vedením Naděždy Kniplové. V roce 2003 získal na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech I. cenu v oboru Píseň a II. cenu v oboru Opera.

www.jirihajek.cz

Ruský basista Oleg Korotkov vystudoval zpěv na Vysoké škole múzických umění v Moskvě u prof. Huga Titse a prof. Nikolaje Goliševa (1989). Je laureátem mezinárodních pěveckých soutěží – 1990 absolutní vítěz soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, 1994 3. místo na soutěži Mikuláše Schneidera-Trnavského v Trnavě, 1996 2. místo na soutěži Hommage à Lucia Popp v Bratislavě a 1. místo na soutěži Emy Destinnové v Českých Budějovicích. Po počátečním působení na scénách v Permu a Jekatěrinburgu se v roce 1991 stal sólistou opery Východoslovenského státního divadla v Košicích, od roku 1999 je sólistou Státní opery Praha. Hostoval v celé řadě významných operních domů v Evropě a v Severní i Jižní Americe. K jeho repertoáru patří např. Filip II. (Don Carlos), Zachariáš (Nabucco), Ramphis (Aida), Basilio (Lazebník sevillský), Dulcamara (Nápoj lásky), Boris Godunov, Vodník (Rusalka), Gremin (Evžen Oněgin), Wotan (Zlato Rýna a Valkýra) a Daland (Bludný Holanďan). Spolupracoval s renomovanými dirigenty jako jsou Jiří Bělohlávek, Ondrej Lenárd, Gerd Albrecht, Jevgenij Kolobov, Valerij Gergiev ad.