Umělecký soubor Balet Praha byl založen v roce 1964 jako součást nové kulturní vlny, která se v Čechách v 60. letech prosadila prakticky ve všech uměleckých žánrech. U jeho zrodu stály dvě výrazné tvůrčí osobnosti: Luboš Ogoun a Pavel Šmok. Po krátké zahraniční přestávce (Švýcarsko 1970 - 1973) oživil základní ideu Baletu Praha pod názvem Pražský komorní balet prof. Pavel Šmok - choreograf (nositel mnoha cen a vyznamenání), který nesporně patří mezi nejvýznamnější české umělce 20. století.

V roce 2007 se uměleckou vedoucí nově transformovaného souboru stala dlouholetá sólistka Pražského komorního baletu a úspěšná absolventka oboru choreografie Lucie Holánková. Ve své dosavadní tvorbě vychází z vlastních zkušeností z Pražského komorního baletu a především z několikaleté intenzivní spolupráce s prof. Pavlem Šmokem. Její choreografický styl je založen na výrazovém tanečním pohybu, který se odvíjí od velké hudební citlivosti. Její choreografie jsou schopné předávat hluboké výpovědi o stavu lidské duše a mysli, ale zároveň jsou schopny rozesmát publikum.

Balet Praha - Pražský komorní balet Pavla Šmoka je tvořen pouze sólisty zaměřenými na všestrannost, kteří pracovali již s mnoha českými i zahraničními choreografy (P.Šmok, L.Vaculík, P.Zuska, Ch.Bruce, P.Delacroix, R.North). Tanečníci zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od špičkové klasiky, přes techniky moderního tance a závažné herecké úlohy. Všichni mají za sebou bohaté zkušenosti z kamenných divadel České republiky, ale i z alternativních tanečních scén a hostování v zahraničí. V současné době soubor tvoří 12 tanečníků.

Stálý repertoár je tvořen z původních choreografií prof. Pavla Šmoka a nových choreografií Lucie Holánkové. Mají různou délku i obsazení a dají se vzájemně kombinovat v rámci složeného komorního večera nebo uvádět samostatně. Většina choreografií se opírá o díla českých hudebních velikánů (Leoš Janáček, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák), ale i zahraničních klasiků světové hudby (J.S.Bach a W.Mozart). Zároveň také reflektuje hudbu současných českých skladatelů (Jaromír Nohavica, Jiří Hájek). Dramaturgická nabídka oslovuje široké spektrum od náročného, zkušeného diváka až k citlivému dětskému publiku.

Přáním nové umělecké vedoucí Lucie Holánkové je, aby soubor úspěšně pokračoval ve 43leté tradici původního Baletu Praha a Pražského komorního baletu a reprezentoval i v jedenadvacátém století české baletní umění v zahraničí a v tuzemsku.

Komorní orchestr Quattro

Své jméno nese po významné skladatelské skupině Quattro (Luboš Fišer, Otmar Mácha, Sylvie Bodorová, Zdeněk Lukáš).

V roce 2003 ho založil současný umělecký vedoucí a dirigent Marek Štilec.

V roce 2005 získal významné ocenění jako „Rezidenční orchestr rodného domu Gustava Mahlera".

Záhy po svém vzniku si získal pozornost předních hudebních festivalů: Festival Mahler Jihlava 2007, Janáčkův Máj Ostrava 2010, Mladé pódium, Nekonvenční žižkovský podzim, Mozartiana Iuventus, Mozart 2006, Festival melodramu Praha. Ad.

Dále vystoupil v prestižních komorních řadách: komorní řada FOK, Klub přátel Pražského Jara.

Pravidelně spolupracuje s Českou televizí: festival Zlatá Praha 2010, Koncert ze Senátu, Noc s Andělem, Adventní koncerty České televize.

Orchestr je vyhledávaným partnerem pěveckých hvězd: Štefan Margita, Ivan Kusnjer, Zdeněk Plech, Lars Grünwoldt, Alena Miro, Markéta Mátlová ad.

Spolupracuje s předními sólisty jako: Jaroslav Svěcený, Kateřina Englichová, Irvin Venyš, Jana Boušková, Jitka Hosprová, Lubomír Brabec, Jan Ostrý, Martin Kasík, Hansgeorg Schmeiser, Dominika Hošková.

V oblasti melodramu pak spolupracoval s Janem Šťastným, Davidem Prachařem, Magdalenou Borovou, Markétou Hrubešovou, Hanou Kusnjerovou, Janem Medunou. Spolupracoval též s Komorním baletem Pavla Šmoka.

Dirigent Marek Štilec

Pražskou konzervatoř absolvoval v houslové třídě prof. Dany Vlachové.

Ddirigování začal studovat soukromě u Leoše Svárovského, v současnosti student katedry dirigování na pražské HAMU /magisterské studium.

Spolupracuje s řadou významných orchestrů: Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Pražský komorní orchestr, Pražská komorní filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, JKF České Budějovice, Plzeňská filharmonie, Akademičtí komorní sólisté, Czech Virtuosi, Orchestr Berg, Orchestr Opery Ústí nad Labem. V sezóně 2009/2010 pak dále s Komorní filharmonií Pardubice a s Filharmonií Hradec Králové.

Sopranistka Marie Fajtová vystudovala na Pražské konzervatoři nejprve hru na klavír (1992 - 1998) a poté operní zpěv u profesora Jiřího Kotouče (1998 - 2003). V současnosti se zdokonaluje rovněž u americké sopranistky Nancy Henninger. V roce 1994 zvítězila v Mezinárodní klavírní soutěži Bedřicha Smetany a v roce 2004 se stala finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, kde získala cenu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

V sezoně 2005/2006 byla členkou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila především role Noriny (Donizetti - Don Pasquale) a Fiordiligi (Mozart - Cosi fan tutte). Od sezony 2006/2007 je sólistkou opery Národního divadla v Praze. Zde k již nastudovaným úlohám přidala další významné role světového operního repertoáru: Violettu (Verdi - La traviata), Donnu Elvíru (Mozart - Don Giovanni), Susannu (Mozart - Le nozze di Figaro), Paminu (Mozart - Die Zauberflöte) nebo Frasquitu (Bizet - Carmen). Na scéně Národního divadla vystupuje i v českých operních dílech, např. jako Barče ve Smetanově Hubičce nebo Despinio v Řeckých pašijích B. Martinů. Hostuje i na dalších českých scénách, a to ve Státní opeře Praha jako Violetta a v Národním divadle Brno jako Lauretta (Puccini - Gianni Schicchi) či jako Nedda (Leoncavallo - Pagliacci).

Zahraničnímu opernímu publiku se s úspěchem představila v rolích Susanny a Paminy na turné v Japonsku a jako Violetta vystupovala v německém Regensburgu a Mannheimu. V titulní roli Pergolesiho opery La serva padrona účinkovala ve Finsku a ve Francii.

Významnou součást jejího uměleckého působení tvoří barokní hudba, především ve spolupráci se soubory Capella Regia Praha, Collegium Marianum, Collegium 1704 a Camerata Nova. V rámci Mezinárodního hudebního festival Pražské jaro 2004 vystupovala jako Primislao v barokním pasticciu Praga nascente da Libussa e Primislao. V roce 2006 vytvořila titulní roli v Händelově opeře Alcina pro festival ve Valticích a na Mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově zpívala Serpinu v La serva padrona. Dále vystoupila jako Angelica (Vivaldi - Orlando furioso) a Agenore (Bononcini - Astarto).

Z významných dirigentů, s nimiž spolupracovala, lze jmenovat Jiřího Bělohlávka, Jiřího Kouta, Ashera Fishe, Michela Schwierczewského, Ondreje Lenárda nebo Enrica Dovica. Koncertovala v mnoha evropských zemích (např. Španělsko,Polsko, Německo, Holansko), v Japonsku i v africké Ceutě. Její koncertní repertoár zahrnuje především díla Mozartova, Haydnova, Dvořákova, Händelova či díla R. Strausse.

www.mariefajtova.com

Jana Tetourová se narodila v Českých Budějovicích. Během studií zpěvu na pražské konzervatoři, soukromě navštěvovala hodiny zpěv u paní Libuše Domaninské. Zpěv absolvovala u prof. Magdalény Hájossyové na Akademii múzických umění v Praze.

Vedle studií se účastnila mistrovských kurzů Evy Randové v Českých Budějovicích, Petera Mikuláše v Piešťanech a Grace Bumbry v Salcburgu. Je laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka.

Poprvé na sebe upozornila při Mezinárodní pěvecké soutěži Emy Destinnové, v níž získala 1. cenu a zároveň cenu Absolutního vítěze. Na základě tohoto úspěchu byla pozvána k hostování v Jihočeském divadle, kde poprvé vystoupila v roli Záviše (Čertova stěna) a k sólovému recitálu v komorním cyklu České filharmonie v pražském Rudolfinu. Po ukončení studia debutovala jako Zefka (Zápisník Zmizelého) na scéně Národního divadla, kde dále nastudovala několik rolí: Flora Bervoix (La Traviata), Pavlína (Piková dáma).

V současné době je sólistkou Divadla J.K.Tyla v Plzni. Její pěvecké umění i mimořádné herecké kvality ji vynesly do popředí plzeňské operní scény. Během působení na této scéně ztvárnila řadu klíčových mezzosopránových rolí, například Santuzza (Sedlák Kavalír), Amneris (Aida), Vlasta (Šárka), Carmen ve stejnojmené Bizetově opeře, Dalila (Samson a Dalila), titulní roli ve Dvořákově opeře Čert a Káča, Lišáka v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky, Dorabella (Cosi fan tutte) a další. V této sezoně nově nastudovala roli Jany z Arcu (Panna Orleánská) a roli Herodias (Salome).

Jako Carmen a Suzuki (Madam Butterfly) se představila na turné po Japonsku. Dále měla možnost vystupovat v roli Varvary (Káťa Kabanová)v divadle v Curychu po boku Gabriely Beňačkové.

Vedle plzeňské opery hostovala na dalších operních scénách, například v Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, v pražském Národním divadle.

Soustavně se věnuje koncertní činnosti, a to jak interpretaci tvorby oratorní (Dvořák: Stabat mater, Mozart: Reqiem, Pergolesi: Stabat Mater), tak i komorní (písně R. Shumanna, G. Mahlera, R. Srausse, A. Dvořáka, B. Martinů, P. Ebena). V rámci své oratorní a koncertní činnosti se několikrát představila na festivalu Pražský podzim.

Pro Český rozhlas natočila písňový cyklus Jaroslava Křičky Severní noci a baladu Otakara Ostrčila Osiřelo dítě. Spolu Jiřím Bělohlávkem a Pražskou komorní filharmonii nahrála pro Supraphon Melancholické písně o lásce Vítězslava Nováka. S harfenistkou Kateřinou Englichovou natočila dva písňové cykly Petra Ebena Šestero písní milostných a Písně k loutně.

Dana Suchanova začala hrát na harfu v deseti letech pod vedením své matky, v níž pokračovala na Konzervatoři P.J.Vejvanovskeho v Kroměříži. V roce 1993 nastoupila na Hudební fakultu AMU do třídy doc.Renaty Kodádové. Při studiích působila ve Filharmonii B.Martinů ve Zlíně a ve Státní opeře Praha, hostovala v souboru České noneto. Po absolutoriu přijala angažmá v orchestru opery DJKT v Plzni. Spolupracuje s řadou symfonických orchestrů, je stálou členkou Velkého orchestru paláce Žofín v Praze a Komorního orchestru Národního divadla, věnuje se komorní i sólové hře, zúčastnila se koncertních vystoupeni v Portugalsku, Japonsku, Německu a řade ostatních zemi.

Natália Korotková vystudovala Hudební konzervatoř v Moskvě. V současné době pracuje jako korepetitorka ve Státní opeře v Praze. Spolupracuje se sólisty Státní opery Praha a Národního divadla v Praze např. s Andreou Kalivodovou, Marií Fajtovou, Jiřím Hájkem, Olegem Korotkovem a dalšími. Ve spolupráci se sopranistkou Zdenkou Belas realizovala nahrávku 17 ruských písní („17 Russian songs") pro HAMU v Praze.